Jiráskova knihovna Klučov

Smutná zpráva.

Zemřel starší bratr

spisovatele Oty Pavla

 Hugo Pavel

Ve věku 89 let zemřel v noci ze středy 29. 1. 2014  na čtvrtek Hugo Pavel, starší bratr spisovatele Oty Pavla 

a jedna z postav, které se v díle známého autora a publicisty často objevují. ČTK to s odkazem na jeho rodinu potvrdili jeho blízcí přátelé. Pohřeb se bude konat ve středu 5. února 2014 ve 12:00 v obřadní síni kladenského hřbitova.

 Hugo Pavel se narodil 26. prosince 1924. Dětství prožila rodina v Praze, z obav před transportem se přestěhovala v roce 1939 do Buštěhradu. Hugovi, stejně jako jeho bratru Jiřímu a otci Leovi, se ale nakonec transporty nevyhnuly, doma zůstala jen matka s nejmladším Otou. Hugo byl poslán na práci do Německa, po návratu se v Terezíně setkal s otcem a rozhodli se, že nebudou čekat na konec války a utečou. Utekli na počátku května 1945.

Později se Hugo odstěhoval do Kladna, hodně času ale trávil na chatě v Újezdu nad Zbečnem, kde se věnoval své největší lásce, rybaření, řekla ČTK nakladatelka Slávka Kopecká. V roce 2005 Hugovi vydala  knížku veršů Vrátil jsem čas. "Autor prožil život plný dramat a poezie mu pomáhala žít - a přežít. V pokoře vždy stál ve stínu slavného bratra Oty Pavla, kterému nezištně pomáhal z nesnází způsobených těžkou duševní chorobou, rodinnému prokletí, kterému neušel ani on," píše v anotaci ke knize. Slávka Kopecká také připomíná, že Hugo Pavel spravoval rozsáhlý rodinný archiv.

Hugo Pavel ochotně poskytoval informace o svém bratrovi, o jeho životě a tvorbě četným zájemcům, třeba studentům. Říkal, že tím bratrovi rád splácí dluh. Jeho bratra připomínaly v okolí Branova na Rakovnicku, kde se odehrávaly příběhy rodiny Pavlů, také každoroční turistické pochody. Hugo Pavel se jich do pozdního věku sám účastnil. "Řekou mých snů a nadějí je Berounka," říkával. "Musím se přiznat, že dětství v této lokalitě bylo to nejkrásnější, jaké jsme si mohli přát," uvedl v jednom z rozhovorů.

zdroj text a foto  

Dnes 1.2.2014 jsem dostala milý mail od kamarádky básnířky Jarušky Pechové a moc ráda ho s jejím svolením přidávám ke vzpomínce na Huga.

Milá Janino,

děkuji, že věnuješ Hugovi ku příležitosti jeho odchodu z tohoto světa takový prostor na stránkách knihovny.  Pokud budeš chtít stránky ještě rozšířit, posílám Ti básničku, kterou jsem Hugovi napsala při našem seznámení, když jsem psala s Milanem R. Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla.  Asi víš, že si mě Hugo s Elou „adoptovali“ jako svou třetí dceru, tak jsem k němu měla opravdu hodně blízko.

Báseň, kterou jsem mu věnovala, vyšla v mé básnické sbírce Láskám všem.

 Poslední ráj

(věnováno Hugovi)

 Až bude země zas jako jeden květ,

až vánek v olších si zatančí menuet,

až moje prsty uchopí tvoji dlaň,

abych šla mlčky, protože pánbůh chraň

vyplašit ryby pod jezem u mlýna,

kde rychlá voda pospíchat začíná.

Sednu si tiše a budu nadšená.

Břeh bude z plyše a řeka měděná.

Pruty se vodou široce rozkročí,

Berounka stoupne nám přes srdce do očí.

Svou náruč rozevře oběma dokořán.

Svět bude krásný jak krásný svatý chrám.

 Janino, srdečně zdravím a těším se někdy na setkání. Jaroslava Pechová

 na snímku Hugo Pavel a Jaroslava Pechová

Pohřeb Huga se konal v rozlučkové kapli kladenského centrálního hřbitova, ve středu  5. 2. 2014 ve 12 hodin. Byl skromný, neokázalý, prostý. Při aktu loučení zazněly celkem 4 písně, které měl Hugo během života rád. Za všechny smuteční hosty se s Hugem verbálně rozloučila spisovatelka Jaroslava Pechová a Hugův vnuk, který přečetl Hugovu báseň "Co mi smrt dovolí" z jeho první a jediné básnické sbírky "Vrátil jsem čas", báseň tak dojemnou, že se všem přítomným tajil dech a nezadrželi slzy dojetí.

text a foto Milan Richtermoc

 Posezení s Otou Pavlem v Klučově 21. 5. 2011

   Je hluboká noc. Venku svítí měsíc a otevírá mi oči. Mám žízeň, vstanu, jdu se napít a vracím se do postele. Je teprve půl třetí, převaluji se a nemohu usnout. Myslím na dnešní „Posezení …“, na to co nás čeká, co musím připravit, představuji si kolik přijde lidí, a jestli bude fungovat technika, aby bylo dost jídla a pití. V hlavě mi skáčou myšlenky jedna přes druhou. Noc se vleče, budou teprve čtyři hodiny. K ránu jsem konečně usnula a můj spánek provázely bláznivé sny.  Probudila jsem se do slunného rána.  Dopoledne proběhlo v rámci příprav. Občerstvení pro všechny je přichystané, mísy s jídlem nazdobené. Květiny pro naše hosty jsou také připravené. Kolem poledne kamarádky přinesly ještě domácí pečivo. Marcela Šmejdová se postarala o slané koláčky a Hanička Čechráková  přinesla dvě mísy sladkých koláčků.  Hlady určitě nikdo strádat nebude. Technika je připravená a zbývá už jen uvítat hosty.

Auto zastavilo před naším domečkem a už všichni vystupují s úsměvem. Po přivítání se hosté posadili na zahradě a po horké cestě nabírali energii z přírody okolo.  Po půl hodině byli chlapi jako na trní. Musí vyzkoušet techniku přímo na místě. Tomáš Pešula a můj manžel naložili vše potřebné včetně občerstvení do auta a jeli do sokolovny, kde ve 14.30 hod. vše vypukne.  Já s Jaruškou a s Petrou jsme šly procházkou za nimi. Nebudu popisovat krátkou cestu ani vybalování v sokolovně. Technika funguje, občerstvení je připravené na stole a diváci se pomalu scházejí. Ještě chybí pár minut do začátku a stále je dost volných židlí. V pozvánkách jsem prosila o dochvilnost, ale jsme na venkově a tady nějaká minuta nehraje roli. Počkáme ještě chvíli … a dobře jsme udělali. Sál se naplnil, mohu začít.

   „ Milí přátelé, dovolte, abych vás přivítala na dnešním Posezení … a především, abych představila naše hosty: spisovatelky a básnířky Jaroslavu Pechovou a Petru Haasovou, mladého, nadějného režiséra, producenta Tomáše Pešulu, kterému předávám slovo“.  Ufff, spadlo ze mne všechno napětí, teď už je to pravda a náš oblíbený spisovatel, redaktor a reportér v jedné osobě OTA PAVEL je mezi námi v podání přítomných účinkujících.

Tomáš Pešula uvedl svůj film „Hrdinové posledního ráje“, který točil ještě jako student Střední průmyslové školy sdělovací techniky v Praze, komentáře ve filmu namluvili herec Ondřej Vetchý a zde přítomná Petra Haasová. K natočení filmu Tomáše inspirovala kniha „Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla“, kniha Jaroslavy Pechové k 70. výročí nedožitých narozenin Oty Pavla.   Film „Hrdinové posledního ráje“ získal v roce 2007 v divácké soutěži České televize Klub mladých tvůrců 1. cenu za režii v kategorii dokumentárního filmu.

  Jako překvapení uvedl Tomáš ještě jeden krátký studentský film, který byl též inspirovaný Otou Pavlem. Po zhlédnutí poutavě natočených dokumentů se ozval potlesk a pak zavládlo ticho. Diváci v sále i my za stolem jsme potřebovali několik sekund na vstřebání dojmů. Ticho prolomil pan Svoboda, který se vzpamatoval první a promluvil o svých pocitech a vzpomínkách na četbu Oty Pavla. Po něm si vzala slovo paní Pechová a vyprávěla o krajině svého dětství, kterou je Křivoklátsko, o vzniku knihy, o spolupráci rodiny Oty a spolupráci s jeho bratrem Hugem Pavlem. Kniha je vyznáním Otu Pavlovi – básníkovi píšícím prózou.  Autorka připomněla tvůrce nádherných fotografií v knize Milana Richtermoce, který ten kraj miluje a jeho fotodokumentaci se věnoval řadu let. Dále jsme se dozvěděli řadu informací a osobních vzpomínek také od Petry Haasové, připomněla svá setkání s Hugem a dalšími jeho přáteli. Povídání doplňoval Tomáš Pešula, který měl s sebou Exkluzívní výběr z celoživotního díla Oty Pavla z nakladatelství Sláfka : Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha/ Pohádka o Raškovi, Smrt krásných srnců, Syn celerového krále, Jak jsem potkal ryby, Povídky z šuplíku. Z poslední knihy Tomáš přečetl několik úryvků.

Petra Haasová nám povídala o návštěvách Huga Pavla na jeho chatě v Újezdu nad Zbečnem. Hugo Pavel zůstal dodnes vášnivým rybářem a povídání o rybích specialitách Huga Pavla bylo tak působivé, že všichni v sále dostali chuť na hamťavé drobty podle receptu tatínka Lea Poppera. Naštěstí měl Tomáš recepty přímo od Huga s sebou a tak kdokoli bude mít chuť, může si na hamťavých drobtech v pohodlí své domácnosti pochutnat.

Mezi vzpomínané přátele patřil nedávno zesnulý Arnošt Lustig, který Otu Pavla doslova propašoval do rozhlasu. Dozvěděli jsme se, že Ota pro rozhlas pracoval nejdříve tajně bez honoráře a po třech měsících konečně dostal stálé místo ve Zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu. Sám byl sportovec, aktivně hrál hokej. Později pracoval jako sportovní redaktor

v časopisech Stadion a Československý voják.  Se sportovci jezdil po světě, psal reportáže.

V roce 1964, na ZOH v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce.

Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit. V té době vznikla jeho vrcholná díla vzpomínek na dětství a přírodu okolo Berounky.

Někdo z diváků připomněl muzeum Oty Pavla v Buštěhradu, kde Ota bydlel s rodiči v době protektorátu. Jaruška Pechová zase doporučila divákům návštěvu Pamětní síně Oty Pavla v Luhu pod Branovem a Tomáš Pešula pozval hosty na tradiční pochod „Krajem Oty Pavla“, který se koná pravidelně předposlední červnovou sobotu v Branově. Naši hosté se vzájemně doplňovali, vzpomínali i na začátky své spolupráce a bylo to moc milé. Poté byla chvíle na malé občerstvení. Hančiny koláčky se v puse jen rozplynuly, Marcely slané pizzové koláčky zmizely raz dva. Nakonec jsme se podívali na krátký film z Otova života, chvíli jsme ještě povídali a kouzelné odpoledne bylo u konce.  Po 17. hodině se diváci rozešli a my jsme s našimi hosty dál povídali. Pan Svoboda předal účinkujícím dámám květiny a Tomášovi sladkou pozornost.

Chlapi sbalili techniku, my holky jsme sklidily to ostatní a všichni jsme se vydali krátkou procházkou na naši zahradu, kde jsme ještě hodinku poseděli, sdělovali si dojmy a dělali jsme plány na příští „Posezení …“

Bylo to krásné odpoledne.

foto z akce zde

  © Janina Svobodová

kliknutím i do obrázku  spustíte videoreportáž 

"klikací" videoprezentaci o Otovi najdete zde

mějte trpělivost, chvilku to trvá

odkaz do fotogalerie rajče  z akce

 Pěkný článek M. Richtermoce o Hugovi Pavlovi

s básněmi a rybím receptem je zde

 Zde je odkaz na článek Petry Haasové a Milana Richtermoce o Hugovi

Ota Pavel
Smrt krásných srnců

Koumáctvím a dřinou Karla Proška a penězi mého tatínka, byla to rázem nejbohatší chalupa v Luhu. Ve sklepě stály kamenné hrnce s naloženými rybami v octě a cibuli, a když je člověk vzal, tekla mu šťáva mezi prsty a padaly z toho hamťavé drobty, dělalo se mu mdlo před očima a za očima,

jak to bylo dobrý. Pak tam stály kastroly s naloženým srnčím a visely pletence pražských buřtů od Macešky a stály tam bandasky se smetanou a konve s mlíkem. A pekl se chléb a koláče.

Olympia Praha, 1981, str. 44

O kyselých rybách a hamťavých drobtech od Huga Pavla

Nachytáme ryby, nebo je koupíme, nebo je od dobrého přítele dostaneme. Pokud možno, co nejvíc. Nejlépe se hodí drobné ryby : plotice, proudníci, tloušti, podoustve, cejni velcí i malí.Dají se naložit i ostatní druhy ryb, neproleží se ale už tak dobře, jako droboť. Menší ryby neporcujeme, necháme celé nebo rozřízneme po délce. Očištěné, vykuchané, zbavené ploutví dobře vypereme, necháme okapat, osolíme. Obalíme v mouce, vajíčku, strouhance, upečeme na oleji do zlatova, necháme vystydnout.
Mezitím si nakrájíme cibuli na kolečka.

Uvaříme lák : 1díl octa, dva až dva a půl dílu vody, podle toho, jak chceme mít ryby kyselé a brzy uleželé. Nejlépe střed: 1 díl octa, dva a čtvrt dílu vody, tj. litr octa, dva a čtvrt litru vody. Lžíci soli, pár lístků bobkového listu, několik kuliček pepře a nového koření.
Necháme projít varem, odstavíme a necháme úplně vychladnout. Dávka stačí na 3 - 5 ti litrovou láhev naložených ryb. Do hliněné nádoby nebo do sklenic litrových, třílitrových, pětilitrových skládáme studené řízky z ryb, prokládáme kolečky syrové cibule. Naplníme celou nádobu a zalijeme studeným lákem. Uložíme do studena, do sklípku. Za týden až deset dní kosti změknou. Pokud ryby nesníme, protože chutnají velice, vydrží ve studenu v lednici i déle. To se však málokdy podaří.