Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoce

  

Obrazek

 

Velikonoce představují vítání jara a loučení se zimou. Tento svátek rádi slavíme a tak si připomeňme, jak vznikl. Velikonoce jsou církevním svátkem, který se dochoval  z dob pohanských až dodnes.

 

Vejce bylo od pradávna symbolem plodnosti, úrody, života, narození, návratu jara, slunce a díky skořápce i symbolem bezpečí

Jeho přirovnávání k hrobu, který skrývá život bylo symbolickým spojením se zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi. K masivnímu pojídaní vajec zrovna v této velikonoční době přispěl zřejmě konec půstu, při kterém byla konzumace vajíček zakázána.

Ve spojitosti s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček a jejich darování, doprovázený množstvím pověr. Jednou z nich je i tato legenda z oblasti Hradce Králové:


„Bylo to toho dne, kdy Ježíš spolu se svatým Petrem chodili po světě, až došli navečer ke statku, kde požádali hospodyni o nocleh. Ráno nevěděla hospodyně, čím by pocestné pohostila, když v tom zakdákala slepice. Seběhla do kurníku a našla vejce. To pak upekla v popelu a nabídla jej pocestným. Když se Ježíš se svatým Petrem najedli, poděkovali a odešli. Žena chtěla smést ze stolu skořápky, ale místo nich tam ležely kousky zlata. Od té doby, v tento den, na památku návštěvy oněch pocestných, hostila každého vajíčky.

 

Do dnešních dnů se zachoval hezký zvyk – barvení vajec.

 

Datum Velikonoc

Velikonoce jsou na rozdíl např. od Vánoc, které se slaví každý rok ve stejnou dobu, svátkem pohyblivým. O datumu Velikonoc se často rozpoutávaly vášnivé diskuze. Koncil nicejský (r. 325) určil po delším sporu datum konání Velikonoc na první neděli po prvním jarním úplňku.

Jak spočítat datum příštích velikonoc ?
Velikonoce a jejich datum pro ten který rok vypočteme takto: V kalendáři vyhledáme, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (vždy 21. březen). Velikonoční neděle je potom ten rok první neděli po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Tato neděle tedy může být nejdříve 22. března (letos, tj.  rok 2008 vychází Velikonoce na  23. březen) Nejpozději mohou být Velikonoce 25. dubna. Pokud by jejich datum vyšlo později, posunou se o týden dopředu.

 

Pomlázka

 

Nejstarší zmínka o pomlázce pochází ze 14.století, z pamětí pražského kazatele Konráda Waldhausera, který popsal pomlázku ve velikonočním kázání: „…manželé a milenci šlehají se metlami a tepají rukou v pondělí a úterý velikonoční. Ospalé a lenivé časně z rána v pondělí velikonoční házejí do vody nebo alespoň je polévají…“.

Pomlázka je dodnes živou tradicí a zároveň jedním z hlavních symbolů Velikonoc. Pojem pomlázka značil a značí svazek spletených vrbových proutků, jako nástroj určený ke stejnojmennému šlehání dívek a žen, prováděného v Pondělí velikonoční (dříve i o Velikonoční úterý, zvané „odplatné outerý“, kdy děvčata oplácela hochům). Pomlázkou je také nazýván výsledek koledování, ojediněle se s tímto názvem setkáme u jména pokrmu (plzeňská nádivka „Sekaná pomlázka z pomletého masa“).

 


Pomlázka měla a má mnoho podob i krajových názvů.

·                                 Binovačka a vinovačka - (pomlázka pletená z prutů vinné révy).

·                                 Dynovačka – z Chodska (znamená nástroj šlehání a koledu)

·                                 Houdovačka, hodovačka - (odvozené od hodu - velkého svátku, spojeného s hostinou).

·                                 Mrskút, mrskot, mrskut, mrskanda, mrskačka - název používaný na jižní a střední Moravě.

·                                 Pomihod, pamihod, pomrhod - (zkratka středověkého popěvku Pomni hody do provody) - střední Čechy, zejména na Rakovnicku.

·                                 Sekačka - Žďársko.

·                                 Šlahačka, šlahání, šlehačka, vyplácání - oblast jihovýchodní Moravy.

·                                 Šmigrust, šmirgust, šmekúrst, šmekustr, šmykustr, šmerkust, šmerkous - severní Morava a východní Čechy.

·                                 Tatarec, tatar - střední Morava.

·                                 Korbáč, karabáč – Morava (původ slova pochází z tureckého kyrbáč - bič, důtky)
dalšími většinou jen regionálními názvy byly:
Žila, metla, švihačka, šihačka, šihota,  čugár, kančúch, roučačka a mnoho dalších.

Pomlázku musel umět každý kluk a proto kolem toho, kdo uměl uplést pomlázku, se vždy scházelo dost malých chlapců, kteří se tomuto umění chtěli přiučit. Do pomlázky se vplétala buď červená stuha, nebo červená nit. Pomlázky se pletly různě velké. Od malých, které se nosívaly stočené v kapse, přes klasické, s nimiž se chodilo na koledu, až po téměř dva metry dlouhé, tzv. obřadní.
Šlehání symbolizovalo předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Děvčata se šlehala, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok.

V hospodářství vyšlehal hospodář čeládku, aby nebyla líná a zašel i chléva, kde vyšlehal krávu, aby se brzy otelila. Šviháním ovocných stromků se měl ovocný sad probudit ze zimního spánku k další úrodě. Vdaným ženám se pomlázkou vyháněl zlý jazyk. Šlehalo se také na znamení přátelství mezi rodinami - děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.

 

Do dnešních dnů se zachoval hezký zvyk – barvení vajec.

Ti šikovnější umí kouzla s kraslicemi. Podívejte se na prezentaci, kterou spustíte kliknutím do obrázku.

 

18-kraslice.jpg

 

Ještě jedna prezentace z Velikonoc

v naší knihovně, kterou spustíte kliknutím do obrázku.

velikonoce-v-jkk.jpg